periferie včerejších večerů.
Umřela nedopatřením. Omylem. V sobotu. Umřela před realistickym obrazem plameňákovýho nebe nad širokym panelákovým panoramatem. Umřela a mně to bylo líto. To, že už se nedotkne mokrý trávy. Že už si nesplete sedmikrásku s kopretinou.
…
Zvadlý kytky v květináči na parapetu. V květináči na parapetu několik nedopálenejch cigaret a prázdná krabička. Prázdná krabice od mlíka promáčknutá a pohozená na zemi. Na zemi hromádka čistě špinavýho prádla. Vůně města, paneláku, pokoje s nízkým stropem a vypůjčenýho bylinkovýho šampónu. Začátek konce tvýho nekonečnýho mládí. Na čtyřech metrech čtverečních.
Zavřeš za sebou dveře a pustíš kliku. Uděláš krok. Ztrácíš balanc a padáš do postele. Letíš, jako ve zpomalenym záběru. Dopadneš na záda jakoby přímo do vody, přímo do trávy. Mezi sedmikrásky. Dopadneš a s tebou veškerá tíha všech včerejších večerů. Všech nedopitejch skleniček levnejch ginů s průměrně drahýma tonikama. Všech neadekvátně ukončenejch konverzací. Všech nevytočenejch čísel z úplnýho konce poznámek. Všech neboj, dám si pozor.
Pozornost věnuješ světlům světel aut promítajícím se na stropě. A na zdech. Tři vteřiny ozáření. Osvícení. Nádech. Z vedlejšího pokoje hrajou Coldplay. Ty ležíš na zádech. A je ti zima. Nohy máš roztažený a ruce podél těla. Husí kůži po celý dýlce sebe. A deku shozenou. Zavřeš oči. Vidíš nic a všechno. Ohňostroj vlastních myšlenek a sny z tvý REM fáze spánku.
Probudí tě až zvuk tříštícího se skla. Dvě flašky od muškátu, v akci za devadesát devět devadesát, na kousíčky na dně zelenýho kontejneru pod tvým oknem se zvadlýma kytkama v květináči na parapetu. Hlava jako střep. Ostrý světlo tě řeže do očí. A včerejší večer si nepamatuješ. V paměti ti leží jen tenká periferie. Okraj okraje tvýho nočního bytí.
Dlouhá chůze pěšky s přestávkama na zvracení u zábradlí, autobusovejch zastávek a kovovejch odpadkovejch košů u cesty. Dvě mezipatra a tři patra nahoru. Čtyři pokusy o odemknutí a pátej úspěšnej. Bunda a svetr, tričko a kalhoty, ponožka a ponožka, šest kusů oblečení na zemi v chodbě. Sedmička na začátku toho nikdy nevytočenýho čísla. Poslední osmička vzduchem. Zabiješ mouchu Kafkovou Proměnou.
Umřela nedopatřením. Omylem. V sobotu. Umřela před realistickym obrazem plameňákovýho nebe nad širokym panelákovým panoramatem. Umřela a mně to bylo líto.