spočítej mi hvězdy.

Zatmění. Dneska je zatmění. Koukej, Měsíc už není skoro vidět. Na chviličku zmizí. A pak se zase objeví. Přesně takovej, jakej jsme ho viděli naposledy. Zářivej, jasnej, krásnej, takovej přitažlivej a hrozně vzdálenej. Přemejšlel jsi někdy nad tím, jaký by to bylo, kdyby se už nikdy neobjevil? Jakože kdyby to zatmění nikdy neskončilo. A ty bys seděl přímo tady na týhle lavičce a čekal na něj. Protože dýlka zatmění a jeho konečnost je tvoje jistota. To, že se z bílý stane černá, a pak se bílá vrátí ještě bělejší. Jako po vyprání v Perwollu. Pořád ten stejnej Měsíc, ale s efektem většího krásna. A tobě se najednou líbí ještě víc. Protože se vrátil. Tvůj, náš, jinej, pořád ten stejnej Měsíc.

Jak je to dlouho? Měsíc? Už měsíc jsi nezalil ty kytky. Řekli jsme si, že se budem střídat. Oba jsme je chtěli. Červený muškáty za oknem. Ty hloupý muškáty. Jak dlouho už je nezalejváš, že tak vadnou? Jakto že tak vadnou? Nelíbí se ti? Chtěl bys radši jonátky na parapetu? Nebo prostě nechceš žádný kytky. Tak pojď, vyhodíme je dřív, než samy zvadnou. Nechci se koukat, jak jim padaj kvítka na zem. Dělá to bordel. Hroznej bordel. A já vím, že to budu muset uklidit já. Protože ty už budeš mít všech těch kytek až po krk. Nebudeš se na to moct ani podívat.

A podívej! Měsíc už je skoro zpátky. Všechno je tak, jak má bejt. Bílá je ještě bělejší, Perwoll, přírodní zákon, gravitace, přitažlivost. A co kdyby se právě teďka něco změnilo? Z ničeho nic, najednou, jako blesk z čistýho nebe. Představ si tu bouřku uprostřed červánků, zablejsknutí v blankytu. Ten okamžik. Ten pocit, že na tebe obloha padá. Že je konec. A já tak hrozně chtěla kaktus.

Kaktus, co neumírá. Kaktus, co žije. Kaktus, o kterej bychom se zvládli postarat i my dva. Chtěl jsi ten kaktus taky, teď už to vím. Ale nemusel jsi nechat umřít ty muškáty. Mohli jsme si prostě říct pojď koupíme kaktus, třeba nám vydrží.

Počkej, vydrž! Nechoď pryč! Ten Měsíc už je zase celej! No tak, koukej! Nechoď pryč!

Sedne si zpátky na lavičku a zvedne hlavu. Vypadá, jako by počítal hvězdy. Jako by je chtěl spočítat všechny a říct mi, kolik jich tam nahoře doopravdy je. Nikdy je nespočítá. Nikdy mi neřekne přesný číslo. Protože ho neví.