tahle je pro nás.

Říkali mi, že to mám všechno hezky sepsat. Že prej je to jednodušší. Že se ti nemusim koukat do očí, až to budeš vstřebávat. Že se nemusim bát. Že se mi nemusíš koukat do očí, až nebudeš chtít odpovědět. Že se nemusíš bát.

A stejně se v tom strachu koupeme jako v bublinkový koupeli, co voní jako chemická a umělá imitace citronový svěžesti. Topíme se. Navzájem. Zkoušíme, kdo dýl vydrží s hlavou pod vodou. Kdo dokáže ve všem tom mejdle otevřít oči. A pak vyhodnotíme, tu míru překonanýho strachu. Tu míru nepřekonaný touhy se předvést. Dokazujeme si svý vlastní limity. Já znám tvý limity. Tvý hranice. Konce a začátky. Nedokážeš mě překvapit. Z překvapení vždycky vycouváš. Párkrát se ohlídneš. Bezohledně. A pak chodíš pozpátku. Na cestu nevidíš. Jdeš do neznáma. Ale neznáma se bojíš. Bojíš se. A za to tě nenávidim.

A není nikdo, kdo by tě nenáviděl víc než já. Ty to víš. A proto jseš naprosto bez starostí z toho, když tě někdo nemá rád. A není nikdo, kdo by mě miloval víc než ty. Já dělám, že to nevím. A tak zůstávám bez radostí, když mě má někdo rád.

Dáváš dohromady ten seznam mejch pofidérních kvalit. Říkáš, že se ti líbí ty malý červený detaily ve středu všech těch odstínů černý - černejch vlasů, černejch látek, černejch podrážek černejch bot a černejch myšlenek - mý červený rty, co se nikdy nesmějou. Ale mluví a mluví. A ty si užíváš moje hry se slovama. Jsou jako děti na dětským hřišti na kolotoči s dětskou pojistkou a ty jsi rodič, co je nadšeně pozoruje. Máš strach, aby si neublížily, ale necháš je bejt, protože tě jejich živost naplňuje nepopsatelnou pýchou.

Směješ se. Směješ se mejm vtipům o blondýnách. Směješ se, když si češu svý tmavý vlasy. Zbožňuješ mý tmavý vlasy. Když si je dám za ucho. Když mi je dáš za ucho. Říkáš, že to, co říkám, dává smysl. A já se spolíhám na všechny svý smysly.

Nesnášim pohled na tebe a tvoji nízkou výšku. Tvůj hlas. To, jak zvláštně voníš, když se nenavoníš. Pocit, když se tě musím dotknout. Nijak nechutnáš, mdle, a to mě znechucuje.

Řekni mi, jak mám žít s někým jako jsi ty? Jak mám se sebou žít?