konečná.

Teď si vybav ty Van Goghovy - ne - Monetovy slunečnice. A vlastně jakýkoliv jiný kytky na světě. A na těch kytkách včely. V rojích. Ty nejsi včela. Ty nejsi v roji.

Nejsi vlk ve vlčí smečce. Jseš člověk, sám na Hlavním nádraží v půl čtvrtý ráno. Jseš sám při každým prášku, co do sebe po snídani kopneš. Nesnídáš. Při každým nástupu a výstupu z metra. Když strkáš nohy do nohávů a ruce do rukavic. Když strkáš ruce do cizích poklopců a když ti někdo cizí strká ruce do poklopce. Sám, když se houpeš v kancelářským křesle a když po zádech padáš z kancelářskýho křesla. Když zvracíš v první kabince z prava. Sám, když si s nima přiťukáváš na zdraví. Jseš sám. Nejsi včela.

Pracuješ. Pracuješ hodně. Pracuješ každej den ode tmy do tmy. Pro nic. Pro nikoho, pro někoho možná. Ne pro sebe. Pracuješ hodně. Jseš užitečnej ostatním. My si tě vážíme, to jo, ale neni to zadarmo. Říkám ti, nikdo ti nic nedá zadarmo. Ty dávej. Nikdo to nedělá pro tebe. Pracuješ hodně, holt zaplať hodně. Budeš mít svojí váhu. Moc se nezajímej, co je za tim. Sám sebe nikdy nevaž. Nezajímej se, nemluv a nejednej. To je nebezpečný. Ublížíš jim. Sebe zabiješ. Jseš trochu jako včela. Bodneš jenom jednou. Bráníš se nebo děláš, co myslíš, že je správný. Konečná.

Takový Depo Hostivař tvýho budování. Víš, co je Depo Hostivař kromě prdele světa a konečný zelenýho metra? Tam to metro tam, přece jenom, i začíná. Můžeš do toho jít znova. Celej ten včelí proces hezky od začátku. Nejseš včela. Jseš sám. Jseš jako včela. Bodneš jenom jednou. A když tohle podstoupíš… sejdeme se na Čerňáku.